An old memory

29. dubna 2013 v 20:22 | Yima
Title: An old memory
By: Majki
Jednodílná
Ze života


Kachličky, na kterých právě sedím, příjemně chladí má chodidla. Zády se opírám o vanu s hlavou mírně zakloněnou. Ruce semknuté v jedny mezi koleny. Oči přihmouřené tak, že sotva vidím.
Přemýšlím.
Nebo spíš vzpomínám.
Vzpomínám na to, co se stalo 14.dubna 2012.
"Darah!" křikla jsem po své nejlepší kamarádce "Za chvíli tu budou!"
"Už běžím," ozvala se z kuchyně a už cupitala za mnou, v rukách držíc pití a občerstvení. Dnes má totiž oslavu svých patnáctých narozenin. Na to, že pozvala jen ty nejbližší, chlastu je dost.
"Faith, zajdeš otevřít?" zeptala se mě Darah, jakmile se zvonek u dveří rozezněl. S radostí jsem se rozutíkala ke dveřím, za kterými stála Hannah, Thomas a Jeremy, kluk, který měl ke mně vždycky nejblíž.

Po své pravici jsem nahmatala krabičku cigaret a jednu si okamžitě vytáhla. Ladně jsem si ji strčila do pusy a jedním škrknutím zapalovače jsem si ji zapálila. Pomalu jsem potáhla a hned na to vyfoukla hustý dým. Lehce jsem přivřela oči, připravena se ponořit zpátky do hezkých-nehezkých vzpomínek.

"Ale Hannah, neříkej, že už chceš jít domů." Zesmutněla jsem
"Nechci, ale musím," rozloučila se a já za ní zabouchla dveře. S mírným úšklebkem jsem se vrátila zpátky do pokoje.
"Tak to trochu rozjedem, né?" zařvala jsem přes celý pokoj, byť je půlnoc a obsah flašky, která byla do teď uzavřená na stole, jsem si lila přímo do hrdla. Když jsem se trochu rozkoukala kolem sebe, zjistila jsem, že tu něco nesedí.
"Kde je Darah a Thomas?" Nadzvedla jsem obočí na Jeremyho, který tu zůstal sám a rozvalila se na postel.
"Zmizeli do obýváku. Můžeš hádat třikrát, co tam dělají." Rozesmál se, přičemž mu pár kudrlinek spadlo do obličeje. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a strčila si hadičku od vodárny do pusy. Potáhla jsem si a následně vydechla.
"Co je?" Pohlédla jsem na Jeremyho, který na mě neustále zíral. Neodpověděl. Jeho modré oči propalovaly ty mé hnědé. Pomalu, ale přitom rychle se ke mně blížil. Než jsem se vzpamatovala, políbil mě. A líbal mě dál. Nepřestal. Odhodil všechny nezbytnosti z postele a něžně mě na ni položil. Přitom mě nepřestával líbat. Naše kusy oblečení lítaly po pokoji. Bylo nám jedno, že nás může někdo nachytat. Teď jsme tu byli jen my a naše tužby. Nikdo nám nestál v cestě je překazit.

Popel z cigarety jsem klepla na bílou kachličku. Ruce se mi klepaly při vzpomínce na ten den.
Ten den, kdy jsem dostala svůj první polibek.
Ten den, kdy jsem se sním málem vyspala.
Ten den, kterým to začalo.
A pamatuji si dny, kterými to pokračovalo.
30.dubna 2012.

Panebože, kde ta Darah muže být?
"Hej ty."zastavila jsem nějakého kluka "Neviděl jsi tu takovou menši černovlásku? Jmenuje se Darah."popsala jsem mu svojí nejlepší kamarádku.
"Vůbec nevím.Víš kolik tu je holek?Kašli na ní a uživej si Pálení čarodejnic, proto tu přece jsi!"rozesmál se a pokračoval dál ve své cestě. Naštvaně jsem se rozhlédla kolem sebe, když v tom mi zavibroval mobil. Rukou sem vjela do přední kapsy a mobil si vytáhla. Zpráva. Rozklikla jsem ji a mírně se uculila. Ve zprávě stálo: Na lavičce u ohniště, hned.
Veděla jsem kdo mi to napsal a proto jsem šla s radostí na místo určené.
"Tak tady si."ozval se zamnou onen hlas a jeho ruce mě vtáhly na jeho klín.
"Jeremy."zašeptala jsem a usmála se tím nejkrásnějším úsměvem, který jsem dokázala vykouzlit na rtech. Tiše jsme mlčeli a jen si zamilovaně koukali do očí. Pak jsme se políbili.

Druhý polibek s Jeremym. Ale takových bylo víc, dokonce si pamatuji všechny data. Ale teď bych jich pár přeskočila až na 28.května. Den, kdy se mi život převrátil vzhůru nohama.

Ležela jsem na spacáku a v puse si hrála se stéblem slámy. Spala jsem totiž na seníku. Teda přesněji já a moje kamarádky; Darah, Clair, Amy a Darcy. Holky se vedle mě neustále smály a já přemýšlela co se za ten měsíc změnilo. S Jeremym sem se přestala vídat a našla si kluka, Joshe.

Dohořelou cigaretu sem típla o zem a svůj pohled upřela do zrcadla přede mnou. Mé oči byli celé uplakané a rozmazané od řasenky. Vlasy kompletně rozcuchané a rty pevně semknuté k sobě. Nebyla jsem to já. Nebyla to ta Faith, kterou každý znal. Teď to byla pouhá troska, která ublížila několika lidem.
"Faith, tak jdeme?"zaluskala mi před očima Clair, čímž mě vyrušila z mého přemýšlení.
"Kam?"
"Na zastávku, má tam přijít Jeremy s Taylorem. Berou flašku."natřásala se celá natěšená Darah.
Jeremy, měsíc co jsem ho neviděla a teď se máme sejít. Jsem zvědavá.

Slzy mi nečekaně vytryskly z očí.
"Tak, prý máš kluka."navázal konverzaci Jeremy, když jsme se společně procházeli po cestě. Holky s Taylorem byli kus před námi a popíjeli. Za to Jeremy semnou urgentně potřeboval mluvit a tak trčíme pozadu.
"Mám no, jmenuje se Josh."
"Chudák kluk."zastavil a pečlivě mě pozoroval.
"Proč?"nechápavě jsem povytáhla obočí
"Protože neví, že ho podvádíš."zašklebil se
"Ale já ho nepodvádím."hájila jsem se, ale Jeremy tomu nevěnoval pozornost. Zatímco on se ke mě nebezpečně rychle přibližoval, já zůstala stát na místě a nedokázala se pohnout.
"Teď už jo."zašeptal, vzal mi tvář do jeho rukou a políbil mě.

Utřela jsem si slzy což způsobilo, že sem si řasenku rozmazala ještě víc. Když si vzpomenu jak jsem tímto Joshovi musela ublížil, bolí mě to. Ale já nemohla nic dělat. I přesto, že jsem sebevíc chtěla uhnout, nešlo to. Můj mozek jakoby přestal pracovat.
S tímto jsem, ale žít nemohla a proto jsem se s Joshem rozešla. Uvědomila jsem si totiž, že jediný koho miluju je Jeremy. Byla to opravdová láska, motýlky v břiše, chvění celého těla při každém pohledu na něj. Bylo to neuvěřitelné. Každý den jsme se psali až do noci. Dokonce jsem začala věřit i tomu, že on cítí ke mě to samé a také jsem tomu jednoho dne uveřila.
30.června 2012.
Akce na oslavu vysvědčení.
"Nech toho, Faith."prosil mě Jeremy když jsem ho lechtala. Nejlepší bylo, že se moc nemohl bránit, protože jsem na něm obkročmo seděla.
"Nepřestanu"vyplázla jsem na něho jazyk. Jeremy mě nečekanou rychlosti otočil což zapříčinilo, že na mě ležel on a já byla pod ním.
"To není fér."zasmála jsem se, ale Jeremy semnou ne. Pozoroval na mě snad všechny detaily a pak mě políbil. Bylo to krásné. Líbali jsme se a do toho se i usmívali. Byli jsme jak pár, ten nejkrásnější. Každý by nám mohl závidět.
Nakonec jsme usli v objetí na manželské posteli.

Nad tou to vzpomínkou jsem se musela pousmát. Je fajn usínat v objetí někoho koho milujete. Cítíte se naprosto v bezpečí. Ale každá love story jednou končí.

"Darah? Jdeš ven teda s tím Taylorem?"zeptala jsem se své nejlepší kamarádky. Taylor byl zas nejlepší kamarád Jeremyho.
"Jdu, proč?"
"Prosím, zjisti koho Jeremy chce a napiš mi to. I kdyby to mělo být někdy v noci, prostě mi to napiš, chci to vědět."prosila jsem jí na kolenou. Darah se jen usmála a přikývla. Přece jenom by pro mě udělala cokoliv tak jako já pro ní.

S krabičky vedle mě jsem si zapálila další cigaretu. Vím, že Jeremy nikdy nechtěl, abych kouřila, ale já musela a pořád musím. Uklidňuje mě to a právě teď to potřebuju. Zakoukala jsem na lesklou podlahu a v hlavě mi přeběhla ta nejbolestnější vzpomínka.
"Twit twit, twit twit, esemeees."
S velkou nechutí jsem se probudila. Kterej blbec mě sakra budí? Vždyť je jedna ráno.
Odemkla jsem si mobil a rozespale přečetla kdo mi píše. Darah.
Nedočkavě jsem otevřela zprávu a hltala každé písmenko; Faith, je mi to líto, ale.. Jeremy chce Mayu.
Levou ruku jsem si rychle přitiskla k ústům. Slzy mi z očí padaly jako hrachy a nezáleželo na tom, že je hodina po půl noci. Pořád dokola jsem si opakovala tu jedinou zprávu, která mi tak rvala srdce.

Dým v koupelně byl hustší a hustší.
Moje myšlenky byli horší a horší. Do teď nechápu, jak mě mohl tahat za nos. Jak mohl být tak bezcitný a využívat mě k jeho uspokojování i přes to, že já měla city. City k němu. Od té zprávy nastaly nejhorší časy v mém životě. Časy, kdy jsem měla chuť se zabít. Časy, kdy jsem se s ním hádala . Časy, které jsem jenom probrečela. A pak přišel ten den.
3.srpna 2012.
Den, kdy byla obrovská akce na kterou přišel.
Den, kdy jsem mu řekla pravdu.
"Miluju tě Jeremy. Miluju tě už čtyři měsíce."vyklopila jsem mu, když jsme o samotě seděli na jedné z laviček.
"Jak..?"zmohl se jen na to jedno, ubohé slovo
"Ty se ptáš jak? Vždyť jsme toho tolik prožili, je jasné, že to nezůstalo jen u kamarádství."zvyšovala sem hlas. Jeremy, ale neodpovídal.
"Posloucháš mě vůbec?"strčila jsem do něho.
"Promiň, musím jít."zatřepal s hlavou a odešel. Odešel za holkou stojící ve velké davu. Byla to Maya. Naposledy se na mě podíval a pak i přesto, že sní nechodil, jí chytl za ruku a odkráčeli spolu pryč. Mě tam nechal samotnou. Samotnou na pospas tomu co se teď odehrálo. Myslela jsem, že omdlím. Já mu řeknu, že ho miluju a on né že by mě třeba i hezky odmítnul. On prostě jen tak vstane a odkráčí za jinou.

Teď to je půl roku co už spolu nic nemáme, nepíšeme si, nic. Naučila jsem se bez něho být a už ho nemiluju. Teď už jenom vzpomínám. A když už si zavzpomínám, zjistím, že jsem s ním zažila víc špatných chvil, než těch dobrých. Zajímavé je, že naši společnou fotku mám po celou dobu v mobilu. I přes to co mi udělal jsem ji nevymazala.
Je opravdu zajímavé co vám život přináší.
Také můžu s upřímností říct, že Jeremy je první kluk do kterého jsem se tak zamilovala. Zatím jsem nenašla žádného jiného, ke kterému bych cítila to samé.
A teď se bojím.
Zamiluju se ještě někdy?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shaymin Shaymin | Web | 29. dubna 2013 v 20:49 | Reagovat

Napsalas´ to tak, že mám podezření, jestli jsi to neprožila. :)

2 Majki:) Majki:) | 29. dubna 2013 v 22:04 | Reagovat

[1]:A víš, že máš pravdu?:) Napsala jsem to z vlastní zkušenosti:)

3 Nadja Nadja | 30. dubna 2013 v 12:10 | Reagovat

Páni... Nádhera... Je to jako... by to vyjadřoval i můj strach... Strach jestli se vůbec někdy zamiluji...
Tleskám!!! :'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama