Mudrc

18. dubna 2013 v 18:00 | Yima
Title: Mudrc
By: Yima
Jednodílná
Tajemné & Záhadné


"Josefe Kučero, jste odsouzen na pět let odnětí svobody za krádež tří zlatých prutů v hodnotě přibližně patnáct tisíc korun českých," pronesl soudce. Pana Kučery se ujali dva muži v černém a vedli ho ven ze síně.
"Pepo!" ozvalo se zoufale z davu lidí, kteří pozorovali soud. Byla to jeho matka, která vzlykala tak, že si nestíhala utírat slzy kapesníkem. Její manžel ji objímal a utěšoval, aby tolik nekřičela. Lidé okolo se na ně otáčeli a vrtěli hlavami nebo protáčeli oči.
Hned další den už ležel na vězeňské posteli v cele s jedním dalším pánem, který se stejně jako Josef díval do stropu a točil palci. Za chvíli měl být oběd, Josef netušil, jak to tu pět let přežije.
"Hej?" ozvalo se z druhé postele.
"Hm?" Josef k němu otočil hlavu.
"Franta, ty?"
"Pepa," představil se.
"Cos udělal?"
"Údajně jsem kradl."
"Údajně? Jak jako?" Franta se posadil, opřel se o stěnu zády a díval se na spoluvězně.
"Takto." Pokrčil rameny a díval se do stropu. Každá skvrna mu teď připadala zajímavější než diskuze o jeho příběhu, který se udál, než nastoupil sem.
"Nic víc? Třeba já jsem ukradl žvejky. Chápeš to? Jsem tu na rok. Ty?"
"Pět."
"Pět let? Fíha, cos proved', chlape?"
"Nic, už jsem to říkal," odpověděl bez zájmu a nevědomky si přiblížil ruku k puse a začal si kousat nehty. Byl nervózní. Z jeho spolubydlícího, z věznice, z jídla, z režimu, z toho, že tak dlouho nebude v normální světě. Povzdechl si.
"Oběd," řekl přísně dozorčí a otevřenými dveřmi podal Frantovi i Josefovi polévku. Josef jí zamíchal, udělal znechucený pohled a položil to na kovový noční stolek. Franta se na jídlo vrhnul a měl ho za chvíli v sobě. Josef si vlastně uvědomoval, že i on bude za chvíli vděčný za kousek toho blafu, co tu dávají. Ale teď to nehodlá jíst.
"Ty nebudeš? Můžu to sníst?" zeptal se Franta a ukázal na talíř, který byl stále plný. To ten jeho byl skoro vylízaný. Leskl se jako alabastr. Josef na souhlas přikývl a Franta se po talíři hladově vrhnul. Znovu.
"Nechceš mi říct, cos to teda udělal?" zeptal se s plnou pusou, div mu nudle z puse nevypadly.
"Ani ne."
"Ale no tááák, aspoň sedm měsíců tu spolu budem, tak to vysyp."
"Já ti říkám, že jsem nic neudělal." Josef se otočil čelem ke zdi a zavřel oči. Chtěl se probudit a zjistit, že je to jen špatný sen.
"A za co tě teda odsoudili?" vyptával se Franta dál.
"Neuvěříš mi." Zavrtěl hlavou.
"Ale jo, uvěřím."
"To říkáš teď." Ušklíbl se, ale posadil se, otočil se na Frantu a zhluboka se nadechl a následně vydechl. Franta povytáhl obočí jako pokyn k tomu, ať začne.
"Bylo to asi před půl rokem, co jsem potkal na ulici jednoho starého pána. Měl bílé dlouhé vlasy a stejné vousy. Měl u sebe snad jen jednu velkou knihu. Ptal se mě, kudy se dostane do knihovny a já mu to ukázal. Zeptal se, co za to chci a já nic nechtěl, pochopitelně. Vždyť to byla maličkost. On ale naléhal, že mi něco dá a tak jsem vymyslel tu nejabsrudnější věc, kterou mi prostě dát nemůže - kámen mudrců. Vešel do knihovny a já odešel. Ještě dlouho poté jsem se tomu smál.
Jednoho dne mi ale přišel balíček. Nic jsem si neobjednával a nic jsem za něho neplatil. Otevřel jsem tedy tu krabici, byla velká asi třicet krát třicet cenťáků, a tam byla další krabice, ale ještě nějaký papírek, na kterém bylo napsáno DÍKY ZA POMOC. Nechápal jsem to a tak jsem rozdělal další krabici a v ní byla další a další a další až ta nejmenší byla tak deset krát deset. V ní byl malý kamínek, asi jako nějaký šperk na krk. Zatřásl jsem tou krabičkou a ten kámen se rozzářil. Opatrně jsem ho dal ubrus. Nic, akorát zářil ještě víc.
Už nevím, jak se to stalo, ale ten kámen se dotknul lžičky a ta byla najednou zlatá. Úplně jsem se lekl, chápeš. Byl to šok. Potom mi došlo, že to asi poslal ten knihovní pán. Ale nechápal jsem jak, když neznal mé jméno, adresu ani jiný kontakt. Potom mě napadlo, že bych na tom mohl zbohatnout a mít třeba velký dům místo mého malého bytu, mohl bych mít auto atd. atd. A tak jsem zašel do šrotu, vykoupil tak trochu nerezavého kovu a doma se tím dotknul toho kamene a z toho se stalo zlato. Měl jsem tři zlaté tyče. Další den jsem s tím šel do Národní banky a chtěl si to nechat vyměnit za peníze, že kdyby se to povedlo, udělal bych si další zlato a měl všechny ty movitosti a nemovitosti a tak, chápeš. Jenže tam mě nařkli z toho, že jsem to ukradl. Zavolali policii, šel jsem do cépézetky, pak do vazby a k soudu a po týdnu jsem byl tady. Vidíš? Jsem tady, nic jsem neudělal, ale nikdo mi nevěří," pověděl Josef celý svůj příběh.
"Talíře," řekl znovu dozorčí a Franta mu oba nesl.
"Možná byste ho měli dát na psychinu, je to cvok," zašeptal dozorčímu.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Denie Down. Denie Down. | 18. dubna 2013 v 18:46 | Reagovat

Yimo, to je naprosto úžasný :)

2 Nadja Nadja | 18. dubna 2013 v 18:50 | Reagovat

Je to cvok :DDD Pobavilo :D Moc hezký blog ;)

3 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 18. dubna 2013 v 20:13 | Reagovat

Z nepochopitelného důvodu mě to děsí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama