Stromečku, rozsviť se

22. dubna 2013 v 21:26 | Ivush
Title: Stromečku, rozsviť se
By: Ivush
Jednodílná
Romantická


"Stromečku, stromečku, rozsviť se!"
Blik, blik, bum. Tisíce malých světélek se rozzářilo vedle sebe. Dětské hlasy začaly jásat, zamilovaní se políbili a já se jen usmála. Tohle je nejkrásnější tradice Vánoc. Všichni se sejdou na jednom místě, třesou se zimou, a proto si koupí hřejivý a výborný punč, všechny děti se nahrnou dopředu a ještě před zahájením spolu tancují na melodie vánočních koled, které se linou z černých repráků. Ale to nejlepší? Vůně jehličí. Hah… Je to docela zvláštní, ale jen se toho nadechněte. Není to krása? No dobře, tak jsem možná trochu blázen.
Poté ty kouzelné slovíčka a všechny ty malé - svým způsobem - ozdůbky roznesou světlo po několik metrů daleko. Každý rok zde stojím. Každý rok si říkám, jestli to opravdu funguje. Jestli je pravda, že když si něco budete přát, tak se vám to splní. Ale až v tomhle roce mám odvahu to zkusit.
Zavřu oči a po vykřiknutí dětských hlásků si přeji. Přeji si něco důležitého. Něco velice, velice důležitého. Teď jestli Osud přistoupí na můj nápad. Do mých uší se dostane zvuk klepání rukou o sebe. Otevřu oči a s pohledem upřeným na malé světélko úplně nahoře zašeptám tiché Prosím…
"Slečno?" Polekaně se otočím za hlasem, který zaslechnu vedle mě. Co-co po mně chce?
"Moc se omlouvám, že Vás vyrušuji." Na chvíli se neznámí odmlčí. Má hlava chce vědět, co tenhle okouzlující muž potřebuje, ale na druhou stranu se bojí.
"Stojím zde kousek od Vás a pořád mi do očí bije otázka, proč zde taková roztomilá a půvabná slečna stojí sama?" Zaraženě na něj koukám a přehrávám si v hlavě slova, které vyřkl. Na jeho hladké tváři se objeví úsměv, který mu tedy opětuji.
"Z jakého důvodu zde stojí takový okouzlující muž jako vy?"
Uchechtne se a chvíli se zamyslí, přičemž mi propaluje oči svými. "Že by naše důvody byly podobné?"
"Je to možné, pokud nemáte někoho, kdo by Vás právě v tento krásný moment chytl za ruku, pevně ji držel a láska by z něj vyzařovala na tisíce kilometrů."
"Může se má osamělá duše nabídnout a pozvat Vás na vynikající punč? Myslím, že jsme našli první společnou věc."
"A já si myslím, že nebude poslední."
"Další by mohla býti úchylka na londýnský, vánoční punč, co myslíte, slečno Půvabná?"
"Slečna Půvabná jen může souhlasit s panem Okouzlujícím."
Položím ruku na jeho nabízené rámě a spolu se zvukem podpatků i krásných tónů koledy kráčím spolu s neznámým, ale jistě příjemným člověkem k útulnému stánku, kde už z dálky zavání vůně punče.
Že by ten zázrak opravdu fungoval? Proč? Protože jediné, co jsem si přála, bylo, abych zde nemusela stát sama a mohla svírat něčí ruku, která by mě příjemně hřála a já bych se necítila tak sama.
Asi ano, Osud mě opravdu vyslechl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nadja Nadja | 23. dubna 2013 v 15:58 | Reagovat

Jááá chci takyyy! :'( Proč musím být sama? :'( Normálně jsi mě rozplakala!!!

2 Meredith Meredith | 21. května 2013 v 11:45 | Reagovat

Ivush!
Vím, že jsem ti stále neokomentovala Pravdomluvnou a prince, ale vzhledem k tomu, žer právě mám ívétéčko, tak to bude muset počkat!
Ivush!
To je naprostá dokonalost! Nechápu, proč jsem se k tomu čtení dostala až teď. Je to dokonalý!
A proto mě mrzí, že už tu nejsi!
Že už nedostanu možnost, aby mi mojí povídku opravila tak skvělá korektorka jako jsi ty. Když jsem si četla, že odcházíš, tak jsem myslela, že jenom si dáš pauzu, ne že už tu vůbec nebudeš!
I miss you!
No asi tě nudím, prostě je to dokonalý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama